nepřestávej (září 2014)

přes všechny ty hnusný fráze

nedoceněný chvíle

tupý tváře

a tmu za okny metra

tak si to jenom představ

lítat po obloze

sluneční záře

hlasy, který nevnímáš

stejně jako tíhu psaní

neustále neklidný spaní

splín

splynout s davem je špatně

ale nechápu, proč nejsi jako voni

divně se tváříš

žárlíš jen na cizí lidi

nevíš, vo co přícházíš

jsem skvělej

a ruka plyně klidně

splyne s papírem

opojená vínem

tak co chceš víc?

víš jak, pořád lepší než nic

npřestáváš stále

vyčítat dávný chvíle

a vlasy ti padej do tváře

lepí se

na slzy z tvejch očí

opačný směry mejch cest

svedl si mě krásně

i na mě

stačí zbořit svět

vysrat se na ně

lásko, vážně, buď tu pro mě

nehřeš

pojď sem, usměj se

dej si kafe

vstávej

notak, nepřestávej