padám (leden 2015)

padám

padám dolů

jak alenka z říše divů

padám

padám jako v králičí noře

jenom je tu větší tma

a větší ticho

padám

padám jako v tranzu

až na pomyslný dno psychiky

pomalu

šíleně pomalu

nejde zrychlit ani zpomalit

padám

padám níž a níž

ale je to jako kdybych stoupala

na pomyslnej strop myšlenek

v minulym čase

padám

padám do budoucnosti

cejtim ruku na svejch tříslech

najednou stojim na místě

neklesám dál

a pak tma

padám

padám zase pomaleji

ještě vidim jak se svítí na chodbě

doznívaj tvoje kroky

smutný oči

běž dál, udrž se na nohou

pochod smrti

padám

padám na pomyslnou zem fyzičky

padám na podlahu

do kaluže slaný vody

protože (prosinec 2014)

nohy ledový

protože noční košile nesahá tam, kam by měla

a prsa studený

protože župan nezakrývá to, co by měl

oči zářící

protože všechno je jak má

a ruce rozklepaný

protože kouříš tam, kde bys neměla

snaha neni marná

protože jsi šťastná

a nehty okousaný

protože nervozita se neostýchá

čaj studenej

protože na něj pokaždý zapomeneš

a rty popraskaný

protože venku mrzne

přirození zvedlý

protože jsi krásná

a oblečení černý

protože jsi bílá

potrpíš si na kontrastu

a proto jsi doma

když venku prší

budíš se uprostřed noci

kvůli snům, co stejně hned zmizí

a peřiny politý

protože chlastu neni nikdy dost

noci temný

protože světlý nebejvaj

a spodní prádlo navlhlý

protože něco mezi tvýma nohama pláče pokaždý, když ho vidíš

vlasy zrzavý

protože sis je barvila

(vzpomínáš?)

a květiny usušený

protože chceš, aby tady byly

navždy