déšť (květen 2018)

černá s bílou vytvořily šedou stěnu mraků,

která mi padá do obýváku

mezi paneláky se odráží první hřmění 

a než spatřím blesk všichni zmizí

prší

vlastně spíš leje jako z konve

a pomatení pražáci postávají 

pod parapety vysokých oken

tváří se nadmíru povrchně 

jako by se jich snad někdo prosil 

o to ať nám kontrolují životy

první kapky zatím lehce bubnují 

o skleněné zastřešení zastávek 

kde se krčel snad každý z nás

a v ulicích začíná být prázdo

 až na těch pár co procházejí tmou

​