oči (březen 2018)
cejtim se jak ve vězení na oknech mám mříže, spíš kvůli zlodějům než mě samotný. ale postel mám stejně tvrdou a špinavou jako v každý cele plný nesnází nic mi neschazí krom světla a pravidelnejch návštěv je to tok střev který už nezvládly bejt vně vlastního bydliště v mym břiše to nejsou motýlci je to tok síly
jsou to můry, stvůry který skotačí pokaždý když promluvíš (tiše) už přichází skrz náměstí plný studen můžu se v nich utopit
studem a rozdrásat si kůži až na dřeň ale moje oči se budou smát